Advokát slouží svým klientům. Snad si to brzy uvědomí i klienti v ČR.

Advokát. Toto slovo vyvolává v české společnosti někdy ještě smíšené pocity. Kromě dosti vysokého respektu k profesi se mnohdy jedná i o negativní emoce, ve kterých převládá nedůvěra způsobená neznalostí. Proč tomu tak je? A proč se vnímání advokátů liší v České republice a v sousedním, jinak tolik blízkém, Německu?

Zásadní rozdíly? Dobrá informovanost, osobní zkušenosti.

Stručně řečeno, v Německu panuje zcela jiná atmosféra. Za advokáty, kteří se věnují majetkovým sporům, již přicházejí klienti se základními informacemi a reálnou představou o možných výsledcích jednání. Tato informovanost vytváří tlak na advokáty a spolu s faktem, že se Německo v počtu advokátů řadí na přední příčky v rámci Evropské unie, pak také zdravé konkurenční prostředí. A jak se toto konkurenční prostředí projevuje? Dle mých zkušeností například i v tom, že advokáti v Německu sami častěji posuzují možnost mimosoudního řešení sporu. Podání žaloby a soudní pře jsou vnímány jako poslední a finančně nejnáročnější řešení. K dosažení mimosoudního vyrovnání či smíru němečtí advokáti mohou využít i jiné možnosti, např. služby instituce zvané Centrála spotřebitelů, což je státem podporovaný, renomovaný a privilegii vybavený subjekt, který je schopný řešit řadu sporů mimosoudně, v porovnání s celkovými finančními náklady na vedení soudního sporu za výrazně příznivějších podmínek.

Pokud již není soudnímu sporu vyhnutí, postupují advokáti v Německu podle logiky získání a udržení si klienta. Nemá klient prostředky k financování soudního sporu pro řešení svého oprávněného nároku? Obává se klient rizika dalších finančních nákladů v případě neúspěchu ve sporu? Nevadí, stále je to perspektivní klient, kterému mohu pomoci. Například zprostředkováním informací o službách, které mu soudní spor pod mým vedením usnadní, konkrétně pak informací o možnosti financování veškerých nákladů externí specializovanou firmou. Klient současně dostane na výběr z několika společností, se kterými má advokát ze své praxe již zkušenosti. Firmy, které poskytují externí financování soudního sporu, na svých bedrech posléze nesou finanční náklady celého soudního procesu. Svoji odměnu si poté ve formě podílu na vysouzené částce nárokují jen tehdy, když klient u soudu zvítězí a dočká se plnění od protistrany. V případě neúspěchu pak hradí všechny dohodnuté výdaje bez nároku na odměnu. Advokát tak díky této spolupráci nepřichází o klienta, který by jinak na jeho služby neměl prostředky, a současně má zaručeno řádné vyplacení své odměny.

Prospěch klienta i prospěch vlastní.

Situace v českém prostředí je ovšem dosti odlišná. A důvodů tohoto stavu je hned několik. Opět můžeme začít od již zmíněné atmosféry ve vztahu klient–advokát. Po více než deseti letech působení na českém trhu mám pocit, že mnoho lidí stále ještě advokáta nevidí jako někoho, kdo je tu pro ně a poskytuje jim „běžnou“, byť vysoce profesionální službu, podobně jako daňový poradce, lékař či učitel. V českém prostředí stále panuje jakýsi přílišný respekt k této profesi, který spolu s menším povědomím o tom, co jako klient mohu žádat a získat, vede k situaci, kdy mnoho klientů raději advokáta nevyhledá a svůj nárok vůbec neuplatní.

Domnívám se, že z toho pramení tradiční řešení problému primárně soudní cestou. Ta je i v České republice pro klienty finančně, časově i psychicky náročná a není proto divu, že mnozí klienti jednání s advokátem po zralé úvaze ukončí, případně za ním ani nepřijdou. V českém prostředí pak zůstává značný počet oprávněných nároků neřešen a pocit křivdy a bezmoci pak úzce souvisí s oním vnímáním advokátské profese zmiňované na začátku. Přitom tou nejjednodušší cestou, která by spolupráci mezi advokátem a klientem usnadnila, je právě nabízení možnosti externího financování soudních sporů. Často se sám sebe ptám, čím to je, že tato pro všechny zúčastněné výhodná služba, když funguje zcela běžně v zahraničí, není dosud rozšířena i v místním prostředí? Může v tom být na jedné straně neochota opustit zajeté koleje a začít dělat věci jinak, než je zvykem? Nebo snad obava advokátů pustit do „vlastní kuchyně“ třetí stranu? Přitom právě pro advokáty jsou služby financování soudních sporů výhodné stejně jako pro jejich klienty. Úspěšné vyřešení případu je přece tou nejlepší vizitkou advokáta a uspokojený klient tím nejlepším nástrojem propagace v konkurenčním prostředí!

Na druhé straně je překážkou nízká míra informovanosti – služba financování soudních sporů je v českém prostředí dosud málo známá. Ale i tam, kde o takových možnostech dobře vědí, často převládá neodůvodněný a dosti nerozumný názor typu „naše firma je dost velká“, nebo „jsme dostatečně solventní“. Přitom je přece jasné, že i velká organizace nemusí mít aktuální dostatek volných finančních prostředků na placení drahých soudních pří. Stejně tak přece platí, že i solventní organizace může mnohem efektivněji vynakládat své finance, než je – s nejistým výsledkem – proměňovat v soudní poplatky a další výdaje.

Někdy hraje negativní roli i jistá nedůvěra. Není financování soudního sporu nějakou skrytou půjčkou nebo pojištěním? Je vůbec možné, aby někdo přebral – byť za odměnu – mé riziko neúspěchu ve sporu? Co to je za společnost, které se mám svěřit se svým problémem, kde a jak je zaručena její povinnost mlčenlivosti?  I tohle jsou lehce vysvětlitelné otázky, se kterými jsem se zde setkal.

Inu, čas plyne pomalu a zažité zvyklosti se mění nesnadno. Ale věřím, že nastane brzy doba, kdy soudní spor bude mít hned 3 vítěze – klienta, jeho advokáta a ty, kteří cestu za právem a spravedlností umožnili.

Gerhard Martin Schwaab

Statutární ředitel PROCESINVEST, a.s.