Ve společnosti Procesinvest zastává už osmým rokem pozici právničky. Před tím pracovala osm let v advokacii. Už když se hlásila na právnickou fakultu, tušila, že právo bude víc než jen její práce…
Vyzpovídali jsme Mgr. Radku Šulcovou a ptali jsme se na to, co vás – naše klienty – nejvíc zajímá.

Jak se pozná, který právník je pro ten či onen případ ten pravý? A může to vůbec poznat laik jako já?

Jako ostatně i v jiných životních situacích, nikdy neuděláte špatně, když se spolehnete na zdravý selský rozum… Takže když jdete za právníkem a během pěti minut rozhovoru máte divný pocit a pochybnosti, tak to asi nebude nic pro vás. Na druhou stranu, pokud jste se v advokátní kanceláři ještě ani neposadili, a už vám bylo třikrát zopakováno, že jsou nejlepší, kávu vám přinesla asistentka a dotázala se vás, jestli „pro vás může ještě něco udělat“, tak to bych si možná také rozmyslela. Prostě, právník by vám měl umět vysvětlit vaši situaci pro vás srozumitelně, měl by vám navrhnout další postup a vysvětlit, co takový postup bude obnášet, a to i po finanční stránce. Zkrátka – některé věci nepoznáte, jiné se poznat dají, a to i když jste laik…

Na právníky se často – např. po hospodách – nadává. Co myslíte, proč?

Jací vlastně jsou právníci? No, jsou to lidé jako všichni ostatní. Samozřejmě by měli být vzdělaní, zkušení a mravní, ale jsou to také „jen“ lidé, jsou také součástí naší společnosti. A ta je takové, jaká je. Určitě máme mnoho důvodů být nespokojení, ale na druhou stranu, kolikrát jsme sami něco udělali pro změnu? Já jsem ale rozená optimistka, takže naštěstí jsem ještě schopna vidět tu naprostou převahu slušných lidí okolo sebe. A schopných a svědomitých kolegů, kteří se mnou třeba i něco zkonzultují, když jsou na některou právní oblast více specializovaní než já. Právníci jsou tedy stejní jako my všichni. A těch dobrých je o hodně víc.

My laikové říkáme „právník“ a myslíme tím kdekoho. Udělejte nám v tom trochu pořádek…

Stručně řečeno, právníci jsou všichni ti, kteří vystudovali právnickou fakultu. Ti pak mohou působit jako soudci, státní zástupci, právníci ve státní správě („na úřadech“), podnikoví právníci, čili právníci jako zaměstnanci nějakého soukromého podniku atd. Někteří absolventi právnické fakulty absolvují praxi u advokáta, po tu dobu jsou tzv. advokátními koncipienty, a po absolvování praxe, složení advokátní zkoušky a složení slibu se stanou advokáty, tedy osobami, které jsou oprávněny poskytovat právní porady a pomoc veřejnosti.

Je právník – kromě zákona a svého svědomí – vázán ještě něčím?

Ano, pokud myslíte advokáta, tak samozřejmě pokyny svého klienta. V jeho prospěch je advokát povinen mj. svou mlčenlivostí. Proto vždy sleduji s velkým znepokojením, když má být tato mlčenlivost, např. vůči exekutorům, prolamována. Již od dob starého Říma měli obžalovaní či strany soudního sporu možnost se radit s advokátem dle svého výběru. Možnost se v těžké situaci poradit s někým, kdo je na mé straně, je podstatou vztahu advokáta s klientem a v širším měřítku i hlavním znakem moderního státu vůbec. Proto existují případy – u nás např. v trestních či některých správních věcech – kdy je povinností mít advokáta, a pokud jej dotyčný nemá, tak je mu přidělen.

V médiích často slýcháváme o neutěšeném stavu české justice. Hovoří se o dlouhých čekacích dobách, „justičních mafiích“, boji mezi tím a oním… Jaký je vlastně stav české justice z pohledu zainteresovaného odborníka? A jaké je to v porovnání s jinými zeměmi Evropy?

Upřímně řečeno, stav české justice není vůbec tak špatný, a to ani ve srovnání se zeměmi západní Evropy. Jistěže tam plno věcí funguje lépe než u nás. Zejména soudní judikatura je sjednocená a propracovaná, takže soudní rozhodnutí jsou předvídatelnější. Alespoň někde, třeba v Německu, soudy možná pracují rychleji. Avšak u nás máme zdarma na internetu dostupný obchodní rejstřík, částečně i katastr nemovitostí, insolvenční řízení je možné sledovat dálkově do detailu, a mnoho dalšího. A i ty lhůty a vstřícnost se už ledaskde zlepšily. Takže je určitě třeba kritizovat někdy dost závažné nedostatky, ale opatrný optimismus je na místě.

Co se vám na právničině nejvíc líbí?

Vyhovuje mi práce na konkrétních, přestože často komplikovaných případech, vyhovuje mi, když vidím výsledky své práce a svých rozhodnutí, když poznám, co se podařilo a kde je potřeba ještě zapracovat. V tom je podle mého právě kouzlo „právničiny“, že musíme poměrně universální metody a postupy aplikovat na desítky konkrétních situací a přitom dokázat tyto dvě často velmi vzdálené roviny úspěšně propojit.

Ve výzkumech vychází, že lidé nevědí, co mají dělat, když se chtějí či potřebují soudit. Existuje nějaká snadná rada, zapamatovatelný postup?

Myslím si, že v tomto ohledu je to podobné jako v jiných situacích, například při nákupu auta. Mohu auto vybírat sama, obezřetně a svědomitě, ale pokud nejde o nákup nového vozu, bez konzultace s někým zasvěcenějším se prostě neobejdu. Vždy bych tedy radila konzultaci s právníkem, který upozorní na běžná úskalí a postupy, abychom se vyvarovali zbytečných nedorozumění a chyb. Moje rada tedy zní: jde-li o nějakou vyšší sumu nebo hodnotu, vždy konzultovat s právníkem.

V čem spatřujete přínos společnosti Procesinvest v oblasti vymahatelnosti práv občanů?

O přínosu našich aktivit svědčí pohled do historie činnosti naší společnosti, vidíme zde případy, kterými jsme se zabývali, a pomohli je dotáhnout do „vítězného konce“. Jde-li o vysoké částky, opravdu není snadné financovat celý proces ze svého, a právě zde nabízíme naši spolupráci.

Co má člověk dělat, když se chce soudit a nemá na to?

Nyní jste ve zkratce vystihl situaci, ve které je mnoho podnikatelů i občanů – a právě oni mohou začít tím, že se seznámí s naší společností, kontaktují nás a sjednají si osobní projednání dané záležitosti. Věřím, že budou překvapeni, že začít se soudit o svá práva je jednodušší, než si myslíme.

Co má člověk dělat, aby se – pokud možno – nedostal do situace, kdy soud je jedinou cestou…?

Samozřejmě, otázka „prevence“ je zde, stejně jako v jiných oborech, zcela zásadní. Pokud pracuji denně na počítači, ale svá data nijak nezálohuji, harddisk vypoví službu, a já mohu rychle zažít velkou noční můru. Zrovna tak když začnu podnikat, ale smlouvy sepisuji rychle, okopírované z internetu, koleduji si o velký průšvih. Až 90 % běžných problémů lze vyřešit právě pečlivou přípravou všech smluv a dokumentů. Není to práce zábavná, souhlasím, ale ze zkušenosti mohu říct: vyplatí se to.

Co byste popřála čtenářům tohoto webu?

Já bych jim především popřála, aby měli štěstí, že mohou podnikat a pracovat bez zbytečných soudních procesů a jiných „dobrodružství“. Ale pokud se už tak stane, tak aby se jim podařilo najít takovou právnickou pomoc, která se jim bude skutečně věnovat, která pochopí jejich situaci, a účinně, ale především rychle dokáže daný malér smysluplně řešit.

Za odpovědi poděkoval Leoš Bárta